Všekary

Josef Trhlík: Všekary jsou asi jedna z nejmenších obcí, těch 100 obyvatel, co máme, tak nás řadí mezi ty malé obce.Bývalo víc, za války asi 350 lidí a postupem času ty lidi ubývali, stěhovali se do měst a odcházeli z vesnic, takže teď jsme na čísle 100. A takhle žijeme… Tady se pořádaly poutě, stála tady vedle škola německá, bylo tady rušnějš než v dnešní době, takovejhle klid. Chodily sem děti do školy do německý, byla tady hranice protektorátu za války, takže ve vsi byla česká škola a z okolních vesnic Hradišťany, Černovice, tak ty děti chodily sem, byl to vlastně jako poutní kostel a ty poutě se konaly do nějakýho roku 1958. To byla asi poslední pouť tady v kostele. Prostě to období po tý druhý světový válce pro ten kostel znamenalo prakticky úpadek. Když se podíváte na fotky období před válkouu, nebo ještě po válce, tak je tam vidět vybavení, oltář, lavice a dneska tady vzalo za svý.

Barbora Benešovská: Všechno je pryč…

Josef Trhlík: Všechno je pryč, všechno se spálilo, odvezlo, zlikvidovalo… Na konci osmdesátých let byl vlastně vydanej demoliční výměr. K tomu naštěstí teda nedošlo a po revoluci se vlastně opravila ta střecha a krov a zajistila statika toho objektu. A potom v 90. letech následně, kdy střecha byla pěkně udělaná z mědi, tak oplechování různě vzalo za svý, protože se stalo středem zájmu některých občanů, kteří to vozili do sběrnejch surovin. V tý době tohle řešila církev, myslim si, že jsme, trošku s nima spolupracovali a přispěli jsme taky na nějaký ty opravy v tý době, ale když potom došlo na to jednání, jestli převzít ten kostel do majetku, tak prostě tenkrát zastupitelstvo řeklo, že ne, viděli jsme to jako velkej závazek do budoucna a tenkrát prostě ještě ty finanční možnosti takhle malejch obcí byly horší než dnes (smích), ne že by byly nějaký dneska (smích), ale byly horší, určitě.

Josef Trhlík: Co se taky tak děje, tak třeba jsme měli na vánoce zpívání tady v kostele, byl tady pěveckej sbor Collegium Musicum ze Staňkova, přes léto festival divadla v krajině, to je taková významnější akce přes léto, kdy je tu několik různejch vystoupení během celýho víkendu, včetně bohoslužby… Atmosféra tady ta večerní, kdy se kostel nasvítí a setmí se, tak je bych řek úžasný místo tady.

Josef Trhlík: Je to velkej kostel, řekněme i v havarijním stavu, nebo ve špatnym technickym stavu, a došli jsme k závěru, že obec prostě asi je jedinej subjekt, kterej může získat nějaký finanční prostředky, využít nějaký dotace a ten kostel prostě postupně opravovat.

Barbora Benešovská: A lidi v obci se k tomu staví kladně?

Josef Trhlík: Tak ještě mi nikdo nevynadal (smích)… Církev to měla v majetku a vlastně někdy po roce 2005, 2006 řešili nedostatek finančních prostředků na údržbu nejenom tohodle kostela, ale obecně veškerejch těch nemovitostí a už tenkrát nás oslovili, jestli bysme neměli zájem tenhleten kostel spravovat a převést ho do našeho vlastnictví. Nicméně v tý době se objevil pan Hruška se sdružením Syndicus Hereditas, kterej měl zájem o tenhle kostel a domluvil se s církví na převodu a vlastně staral se, vlastnil kostel řekněme víc jak deset let a protože po týdletý době se těch prací moc neudělalo a samozřejmě ten kostel sice není ve vsi, ale patří ke Všekarům a lidi se zajímají o to, jak ten kostel, v jakym je stavu, jak vypadá prostě, co se tady děje, tak my jsme se s panem Hruškou domluvili někdy v roce 2019 na konci na podzim, že ten kostel převede na obec, že bysme se toho kostela do budoucna chtěli ujmout a starat se o něj, tak s tim souhlasil a vlastně od roku 2020 je zapsanej na katastru vlastník jako obec Všekary…

Máte možnost žádat o dotace z různejch míst a samozřejmě, nikomu nebráním, aby jako soukromá osoba se do toho pustila a začala opravovat. Problém těch dotací je, nejsou stoprocentni, takže musíte dávat na každejch sto tisíc svůj minimálně třeba dvaceti, třiceti procentní podíl, tak už jenom potom sehnat tyhlety peníze, svoje jako prostředky do toho vložit není úplně jednoduchý pro soukromou osobu, pokud nedisponuje nějakýma zdrojema…

Tak odsouhlasili jsme to na zastupitelstvu tenkrát a myslim si, že lidi to berou jako přínos prostě, že obec do toho sice dává nějaký peníze, ale tenhleten kostel tady stojí teď už skoro 300 let a prostě k těm Všekarům patří a lidi se o to staraj a myslim si, že jim na tom záleží, v jakym tom stavu ten kostel, protože cíl je jednoznačnej, prostě tu stavbu udržet v takovym stavu, aby prostě vydržela dalším generacím, jo. Jestli jsou tady teď nový okna a dveře a tak, jestli tady bude něco dalšího, tak není až tak důležitý, důležitý je, aby řekněme střecha byla v pořádku a ta stavba se nějak dál nenarušovala a zachovala prostě pro další generace.

Josef Trhlík: Jo, tyhlety okna zařídila už obec, i ty dveře a povedlo se získat nějaký dotace z krajskýho úřadu, z plzeňskýho kraje, a to jak z regionálního rozvoje, tak z památkovýho fondu a opravili jsme, nebo tady vlastně žádný okna nebyly, takkže se sem instalovaly nový okna a vybouraly se ty zazděný dveře a vypadá to teď trošku k světu.